Historie kláštera
Zakladatelkou kláštera Milosrdných bratří v Prostějově byla kněžna Marie Anna z Lichtenštejna, roz. z Öttingenu. Nový klášter se rozhodla založit po uzdravení svého syna. Lichtenštejnové oslovili řád Milosrdných bratří, který už působil v lichtenštejnských Valticích. Nové založení bylo potvrzeno listinou císaře Karla VI. ze 13. února 1733. Téhož roku přišlo do Prostějova šest řeholníků.
Bratři se usadili v obecním dvoře, který se podle předchozích majitelů nazýval Žalkovský nebo také Schellenbergův. Věrni náplni řádové činnosti již od počátku přijímali nemocné a roku 1734 otevřeli i lékárnu. Sloužili nemocným bez jakýchkoliv rozdílů. Např. v období prusko-rakouské války ošetřovali téměř 200 nemocných vojáků, bez ohledu na příslušnost. V konventním špitále zemřel mj. František Krumlovský, herec a přítel Josefa Kajetána Tyla. Jeho umrtí připomíná pamětní deska od sochaře Jana Třísky.
Konvent Milosrdných bratří spravoval klášter až do roku 1958, kdy mu jej komunistický režim zabavil. Následně byl klášter přeměněn na domov důchodců. Po roce 1990 byl areál v rámci restituce vrácen zpět řádu, ale využití zůstalo. Domov důchodců se stal nájemníkem budovy. Po roce 2000 provozovatel odstěhoval domov důchodců do jiných prostor v Prostějově. Klášter Milosrdných bratří je od té doby bez využití.
Budování kláštera
Za hlavního budovatele prostějovského konventu je obecně považován P. Narcissus Schön (1704-1781), do jehož převorátů (1739–1743, 1751-1757) spadají dvě etapy výstavby. V prvních letech existence byl prostějovský konvent součástí valtického konventu se statutem rezidence. K vlastnímu osamostatnění došlo v roce 1757.
V první fázi výstavby byla postupně adaptována budova obecního dvora. Nejrozsáhlejší práce byly realizovány v letech 1739–1741. V letech 1734–1736 byla vystavěna kaple sv. Jana Nepomuckého, kterou po roce 1750 nahradil kostel sv. Jana Nepomuckého. V roce 1745 byl přikoupen sousední dům se zahradou, což umožnilo zvětšení stavební parcely. Zřejmě právě tehdy vznikl plán přestavby kláštera a výstavby kostela, ale roku 1751 nechal převor Schön vypracovat nový projekt, podle kterého se stavělo do roku 1755. Autorství projektu zatím není uspokojivě objasněno.
Přestavba je pozdně barokní realizací s prvky klasicismu. Jedná se o jednopatrovou budovu konventu, která obklopuje čtvercový dvůr. Průčelní jižní křídlo je vysunuto východním směrem, kde kryje průjezd. Na něj navazuje dlouhý trakt bývalých hospodářských budov, dnes různě přestavovaný a dostavovaný. Na místě západního křídla stojí kostel sv. Jana Nepomuckého. V letech 1895–1898 byl do původní zahrady vestavěn jednopatrový nemocniční pavilon. Klášterní zahrada sousedila se hřbitovem, z něhož se do dnešních dnů dochovala kaple pocházející z roku 1735.
Vstupní portál kláštera pochází z 60. let 18. století a lemují ho zdvojené pilastry s dekorativními volutovými hlavicemi, završené vázami. Ve výklenku nad vstupem je štukové sousoší milosrdného bratra s nemocným. Na nádvorní straně konventu probíhá v obou podlažích křížová chodba. V prvním patře bylo 25 cel pro řeholníky a pět reprezentačních místností převora. Část průčelního křídla zabírá kaple sv. Kříže (dř. sv. Barbory), přístupná z kostela. V přízemí téhož křídla se nalézá klášterní lékárna s nástropními malbami. Velká místnost východního křídla, která navazuje na lékárnu (dnes druhotně předělena příčkami) sloužila od 18. století do počátku století 20. jako nemocnice.
Na umělecké výzdobě prostějovského areálu Milosrdných bratří se značnou měrou podílel mj. také František Antonín Sebastini, který zde vymaloval řadu nástropních maleb s tématikou skutků milosrdenství, se starozákonními výjevy s Pannou Marií Ochranitelkou a také se Svatbou v Káně galilajské. Část maleb byla zamalována, ale v několika etapách byly znovu odkryty a zrestaurovány.
Zdroj: Slavné stavby Prostějova (Praha 2009)